Zlodějka knih - The Book Thief - film

29. prosince 2016 v 18:01 | Any |  Jsem filmovým fanouškem
Pozor!! V tomto článku se toho dozvíte mnohem víc, než když jsem psala o knize. Myslím, že se tomu říká spoiler.


Před více jak rokem a půl jsem přečetla Zlodějku knih. Včera jsem konečně viděla film. A teď bych vám o něm ráda něco řekla. Zlodějka knih po druhé.




Kdy jsem zjistila, že o letošních Vánocích budou dávat v televizi Zlodějku knih, byla jsem nadšená. Nejsem totiž nikdy schopná stáhnout si jakýkoli film, takže jsem odkázána na sledování tak říkajíc naživo. Byla jsem zvědavá, protože víte, jak to se zfilmovanými knihami bývá. Často to prostě není to pravé. Někdy je to dokonce až levé a vám nezbývá, než doufat, že se to prostě nestalo, nebo že ten pravý film teprve začne.

Ano, byla jsem opravdu hodně zvědavá. A v hloubi duše jsem se modlila, aby to nebyl propadák. A víte co?? Ono to bylo v podstatě dobrý. Ani nevíte, jak jsem byla ráda.

Jak to s filmy podle knih bývá, vždy se najdou nepřesnosti. A ani Zlodějka knih nebyla výjimkou.

Nekradli jablka
Hodně z té knížky už si nepamatuju tak dobře, ale vím, že tam ty jablka kradli. Společně s Rudym a s tou bandou zlých dětí. Ten pocit, když pořád čekáte, kdy už konečně a ono pořád nic.

Neměli děti
Neměli náhodou Rosa s Hansem ještě dvě dospělé děti?? I když je pravda, že i v té knížce mi přišli krapet zbyteční, takže se nemusím ani divit, že ve filmu nebyly. To já jen, že by mé rýpavé srdíčko nemělo pokoje.

Hansův odchod
Hanse Hubermanna si odvedou. V knize pracuje jako ten "odklízeč" těl po bombardování měst. Je to tam celkem detailně popsáno, jenže ve filmu jsou asi jen tři záběry z celé této epizody. Prakticky máte možnost vidět ho pouze v tom jejich služebním autě a pak při tom náletu, kdy je Hans zraněn. A to tam vlastně taky pořádně není.

Pochody městem
Ve filmu je zaznamenán pouze jeden. V knize jsou minimálně dva (možná víc). Při prvním je Max ještě u Hubermannových. Poté odejde a v tom druhém už Max je a Liesel ho tam vidí. Ve filmu to ale spojili dohromady a vznikl z toho pochod, kdy se Max ve sklepě už neukrývá, ale v pochodu také není. A já ho tam marně společně s Liesel hledala.

Vypravěč
Z čeho jsem byla vážně vedle byl vypravěč. Kdo četl, ví, že vypravěčem je smrt. Já si ji vždy představovala jako postavu s ženským hlasem. Měla mít jakousi schopnost uklidnit, byť to byla smrt. Ve filmu má vypravěč mužský hlas. Což mě spíš z klidu vyvedlo. Jo, jasně, dočetla jsem se, že v originálním podání je to prý jakože ten smrt, či co, ale já jsem si na to prostě nemohla zvyknout.

Deník od Maxe
Vážně jsem teď musela zalistovat v knížce, aby mi došlo jedno hanebné propojení skutečností. Ve filmu si s sebou přinese Max knihu Mein Kampf, kterou následně přetře celou na bílo a daruje ji Liesel jako deník, do kterého si má psát. Jenže v knize těch dárků dostane Liesel trochu víc. Od Maxe dostane přetřených třináct stránek s příběhem o jejich setkání s názvem Dohlížitel. Pak po jeho odchodu dostane ještě Česačku slov. Ale ten prázdný deník, který jí zůstane až do smrti dostala od paní starostové Hermannové. Aha. Aha.

Hlavně, než začnete házet kameny a provolávat "Zmije puntičkářská", já chápu, že je to film. Že ta kniha byla dost dlouhá a všechno by se tam nevešlo, ale stejně mi to tam jakýmsi způsobem chybělo. Pro mě, jako pro čtenáře, který měl nějakou svou určitou představu to své následky má. Stejně tak jsem si představovala i ulice Molchingu naprosto jinak a k mému velkému překvapení to tak samozřejmě nebylo.

Taky si teď možná říkáte, jestli mě vůbec něco ve filmu potěšilo, nebo se mi jen kousíčkem zalíbilo. Ale jo, něco by se našlo.

Knihovna
Musím uznat, že tu knihovnu vážně vystihli podle mého gusta. Je to sice blbost, ale když jsem si ji nějak představovala a ona se tomu v tom filmu vážně podobala, zahřeje to vaše puntičkářské srdíčko.

Sklep
Já si představovala temnou kobku s malým okýnkem u stropu a místo toho se mi nabídl parádní prostor, ze kterého bych si s chutí vytvořila vlastní pokoj. Takže sklep má ode mě plusové body za milé překvapení.

Výběr herců
Liesel (Sophie Nélisse) jsem už znala z obálky mé knihy. S tou jsem pročítala všechny stránky, věděla jsem o ní a měla jsem ji tak ráda. Jen dabing mohl být pro mě lepší. Měla na můj vkus až příliš dětský hlas, takový trochu ufňukaný se mi zdál.
Hanse jsem taky znala, protože jsem ho měla zase na zadní straně přebalu. Tento sympatický pán s tváří Geoffreyho Rushe byl tak milý, laskavý a jeho roli jsem mu tak věřila.
Rosa (Emily Watson) byla vážně na první pohled nesympatická žena s lepenkovou tváří (takhle ji autor v knize popisoval??), ale na druhý pohled s laskavým srdcem. Uvěříte jí její nesnášenlivost i lásku a strach vůči manželovi a Liesel.
Rudy (Nico Liersch) je přesně ten kluk s citronově žlutými vlasy, ten správný kamarád a ten báječný kluk, co tam hlavní hrdinku stále uhání o tu jednu pusu. Tak nějak jsem si ho představovala.
Několikrát za film (a možná i za knihu) jsem měla pocit, jakoby se do sebe Max (Ben Schnetzer) s Liesel zakoukali. To jejich přátelství, ta Lieselinina starost a zvědavost vůči němu mi ten pocit jednoduše přinášely. No, ani bych se možná nedivila, protože Max byl vážně pěknej a ve spojení s tou jeho životní moudrostí...

Konec
Když jsem konec četla poprvé - brečela jsem. Když jsem si ho samostatně přečetla po druhé - brečela jsem zas. Tady se mi to nestalo. Možná si říkáte, proč to píšu zrovna sem a ne do horního seznamu. Vždyť to, když čtenáře kniha rozpláče je přece vítězství autora. Ano, to zajisté. Jenže ten filmový konec byl vytvořen s takovou lehkostí, jednoduchostí a klidem. Já si v knize představovala, jak chodí Smrt po domech, sbírá spící těla do své obrovské náruče a všude kolem to za okny hoří od těch spadaných bomb. Měla jsem to okolí před očima jako záběr z akčního filmu. Jenže tady ne. Smrt mluvil jako v knize. Střídaly se záběry na známé oběti, jejich spící těla v postelích. Nebylo to vůbec smutné. Jedinkrát za celý film, kdy Smrt promluvil, jsem z něj cítila ten klid, kdy vám přijde, že to tak má být a vy neprotestujete.

Tak a teď jsem se uklidnila a mám pocit, že dnešní článek už by měl taky skončit. Že koncem by se skončit mělo a že už vám nemám co víc říct.

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Odstartujte svoji knihu Odstartujte svoji knihu | E-mail | Web | 29. prosince 2016 v 20:14 | Reagovat

Neviděla jsem film, ale četla jsem knihu. U posledních stránek jsem brečela tak, že celá krabice papírových kapesníků nestačila. Říkala jsem si - jak může být ten autor tak krutý? Ale je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Díky za upoutávku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama