Volná - konečně!!!!

17. listopadu 2016 v 12:12 | Any |  Jsem skoliotikem
3 roky 4 měsíce 27 dní Tak dlouho jsem strávila s touhle a její předchůdkyní. A teď je tu prý konec. Asi mi to ještě pořád úplně nedochází.





V úterý to bylo, kdy jsem se opět s rodiči vydala na dalekou cestu za zdravými zády (pokud to v mém přípdě lze ještě říct). Zase vynechám to zdlouavé popisování nudných detailů, které stejně nikoho nezajímají. Prostě mi bylo řečeno, že je to pořád stejné po tom půl roce bolavých zad a že už nemusím ortézu dále nosit. Že je to zbytečné.

Upřímně, za ten půlrok se můj postoj vůči skořápce dost změnil. Každé ráno (a někdy i večer) mě záda strašně bolela, někdy jsem doslova skučela bolestí. Byla jsem vždycky ráda, když jsem se z jejího těsného sevření vymanila. Dokonce jsem si každé ráno nařizovala budík o deset minut dříve, abych mohla ještě pár minutek spát nesevřeným spánkem.

Ale stejně jsem byla celkem překvapená. Hlavně jsem nečekala, že se to téměř nepohne ani o píď.

Večer jsem si šla lehnou s pocitem blaženosti, že můžu ležet, jak se mi zachce. Jenže přišel první zádrhel. Jelikož jsem tři roky spala v tričku pod ortézu a v kalhotech od pyžama, nevěděla jsem, v čem tentokrát ulehnout. Dobře no, celkem povrchní blbost, kterou vyřešilo třídní triko ze základky, ale stejně nemůžete pochopit to těšení se na normální pyžamo.

Zádrhel číslo dvě. A ten pro někoho úsměvný, pro jiného (třeba pro mě) dost stresující. Normálně jsem zaspala. Jasně, budíček o deset minut delší, pak ještě na chviličku zavřu víka a už jsem zaspala půlhodinu. Ono je to vstávání trpčejší, když vás nic z té postele nežene.

Možná už jsem v nějakém starším článku psala, že jsem bez ortézy špatně spala. Tak tohle je už MINULOSTÍ. Usnula jsem jako batole hned první noc před kontrolou v Brně. Vlastně spánek je strašně suprová věc a lidi by ho měli provozovat co nejčastěji a co nejdéle v kuse. Jop, i na tohle jsem přišla díky ortéze.

Hm..

Tak já teda nevím. Asi trpím rozdvojenou osobností. Sedím tu v pokoji na židli, dívám se na svou odloženou součást a říkám si... Měla bych si říkat, jak jsem mohla mít tenhle mučící nástroj ráda. Ale jo, asi mi bude chybět. Jak už jsem taky určitě někdy psala, bez něj bych nebyla tím, kdo jsem. Nebyla bych možná takovej sarkasta. Neměla bych svoje specifický sebevědomí, který si vědomě podrývám, když je příležitost. Nebyla bych zocelená pro život. (ježiš, co to teď kecám - to je to, co mi momentálně běží hlavou, ale nechám to tam)

To nejhlavnější jsem si nechala na konec. Neměla bych tenhle blog, na který v poslední době kašlu. Spousta lidí tak se mnou soucítilo, souhlasilo, vyměnili jsme si názory. Třeba jsem i někomu pomohla.

Byl to velkej kus mýho života. Mýho sakra zajímavýho života. A teď to končí.

Ta věc mi tu bude ještě dlouho ležet v pokoji, protože nebudu schopná najít si čas a vyhodit jí. Jsem ráda za tuhle zkušenost. Ale oblíct si jí už asi nikdy chtít nebudu. Kdo by chtěl.

Any
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Canli Canli | E-mail | Web | 17. listopadu 2016 v 23:08 | Reagovat

Ty jo hned jsem musela rozkliknout, jak jsem viděla ten korzet. Úplně naprosto souhlasím se vším, co jsi napsala. Já nosila korzet (dala jsem mu jméno sráč) :-D 8 let. Vlastně už od 3 třídy, v 9 třídě dokonce i do školy, zažila příšerný lázně a pak ho jen tak nosit přestala. Najednou se to začalo lepšit, takže hlavu vzhůru, ještě může být lépe. Pamatuji na ten pocit, když jsem si po 8 letech mohla vzít jen tričko na spaní, lehnout a už nic neřešit!
Zároveň jsem strašně ráda, čím jsem si prošla, protože bez toho bych nebyla tam kde jsem teď!
Také jsem na toto téma psala článek (sice už dávno, ale to nevadí) můžeš kouknout tady... http://www.canli.cz/2016/03/skoliosa-aneb-jak-jsem-se-dostala-ke.html

2 Anež Anež | 18. listopadu 2016 v 10:08 | Reagovat

[1]:Taky jsem si tvůj článek přečetla. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem pořád jediný živý tvor, kterému ortéza váže prakticky nevadila. Chápu, že je to někdy vážně hardcore, ale já si pro ní nesu spíše pozitiva. Dělala jsem z ní svou přednost, nestyděla jsem se za ni. To hodně holek dělá. Taky nikdy nepochopím, proč to ty holky prostě nenosí. (což nemyslím tebe) Bojí se vysmívání, ale že pak nebudou pěkné s hrbem na zádech jim už asi nedochází.
To už moc k tématu nebylo, ale potřebovala jsem to říct.
Díky za komentář

3 Hana Hana | E-mail | 18. října 2017 v 10:39 | Reagovat

Ahoj, byla by jsi ochotná se se mnou spojit přes e-mail? Měla bych pár otázek ohledně skoliózy.

4 Anež Anež | E-mail | 21. října 2017 v 13:40 | Reagovat

Určitě se mi ozvat můžeš. Můj blog-mail Any.blogerka@seznam.cz

Pokud budu vědět, určitě ráda poradím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama