Čtenářská výzva 4/20

7. května 2016 v 21:24 | Any |  Jsem čtenářem
Po děsivě dlouhé době jsem konečně dočetla další knížku do Výzvy, a tak se s vámi o tento pamětný den hodlám podělit.

Mou čtvrtou knihou byla Analfabetka, která uměla počítat. Tuto knihu jsem četla cíleně, už předem jsem věděla, k jaké výzvě ji přiřadím, což nemohu říct o svých dalších titulech, které se chystám číst v budoucnu.

Analfabetku jsem přidala k Výzvě číslo 1 - Kniha začínající stejným písmenem, jako tvé křestní jméno. Až moc pozdě mi sestra připomněla, že mám ve své knihovně knihu s názvem Agnes.


Knihu napsal Jonas Jonasson, autor pověstného Staříka, který vylezl z okna a zmizel.

Musím přiznat, že podle pár komentářů jsem očekávala, že Analfabetka bude o trochu lepší, než Stařík, ale utvrdila jsem se v tom, že člověk nemá dávat na cizí úsudky, ale má si dělat vlastní. Stařík mě totiž bavil mnohem víc, než tato slečna, která uměla počítat (až moc dobře).

Ale nejprve něco o knize. Hlavní hrdinkou je Nombeko - chudá černoška ze Soweta, Johannesburské chudinské čtvrti. Příběh začíná tuším, že v šedesátých letech a pozvolna se odebírá až do roku 2008. Její životní útrapy vám tu nebudu vypisovat, za prvé je jich až příliš, za druhé bych vyzradila dost důležité informace (páni, jak nějaký agent).

Taky se v knize můžete dočíst o inženýrovi z Pelindaby, Holgerovi, švédském králi, premiérovi, o Ingmarovi a Henriettě. Postav je v příběhu, si myslím, víc než dost. Ale i tak je celkem snadné se v něm orientovat.

A taky bych možná mohla říct, že se v Analfabetce objevuje pár jaderných bomb. Ale to jen tak na okraj.

Jak už jsem psala, v porovnání se Staříkem se mi Analfabetka nelíbila tolik, to jí ale určitě nedělá méně dobrou knihou. Ve staříkovi mě nejspíš víc zaujal příběh, nebylo tam tolik švédské politiky. Naopak, bylo tam mnohem více té světové, o které člověk ví více tak globálně.

Analfabetka je dost dobrá. Vtipná. Je v ní spoustu absurdit, nad kterými kroutíte hlavou. V několika chvílích máte chuť jednoho z vedlejších hrdinů zabít za to, jaký mamlas to je. Ale to poznají jen ti, kteří jí četli.

Pro ještě jedno malé srovnání. Ve Staříkovi byly dvě oddělené dějové linky - historická a současná. V Analfabetce byly z počátku také dvě, ovšem nebyly rozdílné časem, nýbrž polohou. Jedna v Africe, druhá ve Švédsku. Pozdeji se tyto dvě dějové linie spojily v jednu, takže příběh je už plynulý a nikam neodbíhá.

Možná stojí ještě za zmíňku to, že jsem se nenasmála tolik, jako u Jonassovi prvotiny. Ano, napsala jsem, že byla vtipná, ale ne tak vtipná, jako Stařík.

Asi někomu bude vadit, že stále Analfabetku srovnávám se Staříkem, ale u mě už to jinak nejde. Něco jsem čekala a ne úplně se mi to vyplnilo. Nejspíš proto stále porovnávám. Ale tak to už je jedno.

Kdyby mi někdo řekl: "Vyber si jednu z těch dvou!" jednoznačně to bude Stařík. Prostě už je to taková volba. Ale je mi jasné, že někomu je sympatičtější chudá černoška bez štěstí, než zahořklý děda z důchoďáku.

No a tohle by mohl být konec. Ovšem ne mojí pouti ve Čtenářské výzvě. Ještě toho mám hodně před sebou, ale slibuju, že se dám nyní na kratší knížky, abych četla víc a rychleji.

Any
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama