„Vstávej je ráno!" - chvilka potrhlé poezie

25. února 2016 v 12:19 | Any |  Témata týdne

Vstávej, je ráno!


"Vstávej, je ráno!"
někdo mi říká.
Nech mě spát mámo,
mám bolest břicha.

Nech mě tu ležet.
Všechno mě tlačí.
Můžeš už běžet,
rohlík mi stačí.

Nech mi tu prosím
čaj, ňákou tabletu,
jen ať tě slyším
startovat babetu.

Je mi tak špatně,
sotva že dýchám.
"Do školy kvapně!"
od tebe slýchám.

Já ležím bezmocně,
postrádám sílu,
vypadám nemocně,
možná mám kílu.

Horečku měřím si,
stoupá mi rychle.
Ty beřeš ze římsy
lékařské bichle.

"Proč po nich saháš?
Ty mi snad nevěříš?"

Slovy se zdráháš,
okem mě přeměříš,
vezmeš mi teploměr
a slovy znalce
zkazíš mi můj záměr
v téhleté válce.

"Do školy půjdeš
a hezky rychle!
Brblat si můžeš,"
řekneš mi ztichle.

"Bolesti břicha
i kíla se překoná!"
dí v minutě ticha
matka má zákonná.

A tak se oblékám,
ve mně to kvasí.
Matce se vysmékám.
Zlobí se asi.

Asi jsem bláhový,
snad není mi dáno,
užít čas ospalý
jakým je ráno.
Čas jako okovy,
mnou je to tak bráno,
začal mi se slovy:
"Vstávej, je ráno!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 writing-mood writing-mood | E-mail | Web | 25. února 2016 v 12:28 | Reagovat

To je mi ale poezie :D

2 Bára Bára | E-mail | Web | 25. února 2016 v 13:25 | Reagovat

Prostě boží! Poezie se tomu asi nedá říkat, ale.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama