První krůčky

20. ledna 2016 v 15:38 | Any |  Jsem skoliotikem
Tak nějak bych nazvala své první dny bez ortézy. Respektive první krok a první den.

Ano, v pondělí 18. 1. jsem šla do školy poprvé bez ortézy, jelikož nastal čas, kdy už musím odkládat na 10 hodin denně. A jelikož jsem ve škole byla jen čtyři hodiny, tak se to dalo zvládnout. Tedy, maximálně s tím časem ano.

Poprvé po dvou a půl letech jsem šla v normální den do školy v normálním (hezkém) tričku. Byl to celkem zážitek, aspoň pro mne ano, jelikož si toho nikdo další nevšiml. Což je na jednu stranu trochu smutné, že si mě nikdo nevšímá, ale na druhou stranu je fajn, že to nikdo neřeší. Nesnáším, kdy to musím vysvětlovat každému dokola. Učitelům, spolužákům, příbuzným. Pořád ta stejná věta: "po kontrole teď postupně odkládám a zastavím se na 12 hodinách bez ortézy a 12 hodin v ortéze, s tím, že v ní budu spát plus ještě pár hodin přes den.

Uuuuuuf, vyčerpávající.

A teď k tomu, jak to dál probíhalo. Ráno jsem vyšla a začalo to už tím, že jsem si vzala tašku na záda. Po dvou a půl letech jsem cítila těžký batoh na svých zhýčkaných zádech. Spodní okraj mě tak děsivě tlačil do páteře. Po dvou a půl letech tohle nečekáte. A to je holý fakt.

O tom, že nemám ortézu, jsem řekla jen jedné spolužačce, ale jen tak jako: "dneska nemám ortézu a ten batoh na zádech je vážně divnej." Nijak jsme to neřešily a den šel zas dál.

Další problém bylo samotné sezení. Ty židle nikdy nebyly nijak pohodlný, ale nyní je to cítit mnohem víc. Jen pro představu, židle typu: seděla na nich už tvoje máma.


Jop a jak už se na nich podepsal zub času, respektive zuby žáků tří genegací, nedá se na nich sedět. Zohýbaná opěradla do nějrůznějších světových stran, na to si vaše trochu napravená páteř jen tak šup sem šup tam nezvykne.

A když už jsem se trochu uvelebila, tak se ozvala samotná záda. Protahování s nataženýma rukama dopředu, nahoru, přetažená přes to nepohodlné opěradlo, do stran. Co myslíte?? Moéc to nepomohlo...

No, den jsem nějak přečkala, cesta na oběd už byla na pohodičku a doma hup, zpátky do ortézy.

Abych řekla pravdu, moc se na ty další kroky netěším. Radši bych zůstala tam, kde jsem.

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama