Manon Lescaut

14. října 2015 v 14:47 | Any |  Jsem čtenářem
Myslím, že v sobotu, 10. 10. 2015, jsem Manon dočetla.

O této knize jsem slyšela už dříve. Tentokrát jsem se k ní ale dostala ne zcela náhodou. Když jsem se dívala na Starce na chmelu, tak se tam ten, snad nejznámější úryvek, objevil. V tu chvíli jsem se do těch veršů zamilovala. Druhý den jsem stejně měla cestu do knihovny a když jsem tam náhodou narazila na Manon, hned jsem si řekla, že si jí musím přečíst.

Kniha je psaná napůl v próze a napůl ve verších, jako divadelní hra. Mně osobně se ty veršované pasáže četly líp, než ty v odstavcích, ale je to asi věc názoru a vkusu.

Příběh pojednává o krásné, šestnáctileté Manon Lescaut a rytíři des Grieux. To jsou hlavní postavy. Na první pohled se do sebe zamilují a, ano, je to celkem klišé, rozhodnou se spolu utéct před svými povinnostmi. Manon je totiž poslána do kláštera a des Gieux se má stát abbém.

Dále v knize vysupuje Tiberge, nejlepší přítel des Gieux, který se snaží svému příteli všechno všemožně překazit. Ovšem v dobrém úsudku, že to dělá pro jeho dobro. Pan Duval, další postava, je dosti bohatý muž, který se dvoří Manon, dává jí dárečky a Manon (podle mě, trochu holka, která neví, co chce) je klidně přijímá.

Tak se děje, že několikrát za příběh se cítí des Grieux zrazen ve své čisté a upřímné lásce k Manon. Manon se zas omlouvá, liutuje a pořád se dávají dohromady. V těchle pasážích mě to až tolik nebavilo, protože jsem si říkala jenom "buď je ten chlap naprosto divnej, nebo ta holka je pěkná mrcha". Ovšem z omylu mě, možná, vyvedl závěr knihy, kdy došlo k nepochopitelnému a náhlému přesunu a všechno se svým způsobem vyřešilo. Samozřejmě nechci dávat spoilery.

Začátek se mi líbil. Ano, jak už jsem říkala, bylo to naprosté klišé, ale absolutně mi to nevadilo, protože ten začátek byl prostě romantický. V průběhu knihy mě ale začalo nadšení mírně opadat. Situace se začaly místy opakovat (pořád se rozcházeli, zrazovali a zase scházeli), ale i přesto jsem vytrvala do konce. Konec byl překvapující, nečekaný a osobně mi přišlo, že byl trošku moc urychlený. Ale to je zase jen můj osobní názor.

Nyní jsem na vážkách, zda vám knížku doporučit, nebo ne. Určitě není pochyb, že je to jedna z těch klasických knih. Také už jsem zmínila (asi dvakrát), že příběh byl dosti klišé. Víte co?? Kdo chce, ať si tu knížku přečte. Ne pro každého je to ten správný šálek čaje a někdo prostě romantickou literaturu rád má, někdo prostě ne.

Klidně si Manon Lescaut přečtěte. Když se vám líbit bude, tak jistě dočtete. A nikdo vám určitě nebrání knížku pro nesympatie odložit. Hlavní je jediné. Čtěte!!

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 4. listopadu 2015 v 17:39 | Reagovat

Manon Lescault miluju, v Nezvalově úpravě, kterou jsi četla ty, je geniální! Což říkám asi i proto, že zbožňuju obecně Nezvala jako básníka. Četla jsem i původní francouzskou předlohu z konce 18. století, ale ta mě trochu zklamala, Nezval je lepší. Asi i proto, že původně to byla próza - a já radši poezii.

2 Kory Kory | Web | 4. listopadu 2015 v 21:22 | Reagovat

Já četla jen úryvky, když to četla má sestra a ukazovala mi nějaké "vtipné" části- a přišlo mi to jako hrozná blbost- ne jako ve smyslu hloupost, ale to, jak je to básnický, tak to zní hrozně vtipně a divně. Prostě když se tam dokola opakuje "Ó des Gieux!" A "Ó někdo další..." no, prej je to super, ale asi ne fakt pro každýho... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama