Jsem rozumná?! + postřehy z prázdnin

16. srpna 2015 v 12:09 | Any |  Jsem skoliotikem
Dneškem bych už tak nějak chtěla zakončit éru cestování o letošních prázdninách. Protože se už nikam nechystám a o skolioze už dlouho nevyšel článek, ráda bych vám přiblížila své postřehy z tábora a z dovolené dva takové "zážitky", které mi uvízly v paměti.

Asi začnu táborem. Byla jsem na něm dřív, než na dovolené a to, jak na ortézu reagovali všichni ostatní mě moc překvapilo a potěšilo. Objevila se tam totiž spousta lidí, kteří měli odvahu zeptat se, co nebo na co to mám a už to, že se odvážili zeptat beru jako velký plus, protože ne každý se odhodlá. Možná se zprvu koukali nedůvěřivě, ale za to, že se zeptali jsem moc ráda, protože jsem zjistila, že nejsou pouze lidi, kteří se dívají.

Jako druhou věc, která mě vážně překvapila je to, že mi pár lidí řeklo na rovinu, že jejich spolužák nebo někdo, koho znají, taky musí nosit ortézu a že mají něco podobnýho. Překvapilo mě to z toho důvodu, kolik lidí to musí nosit a že zas tak ojedinělá záležitost to není. Akorát lidem, kteří neměli možnost se s někým takovým setkat, by se měla skolioza dostat víc do podvědomí, protože ty pohledy jsou někdy vážně otravný. Škoda, že není možnost nějak je s námi křivopáteřníky víc seznámit.

Na ty pohledy bych ráda navázala prvním zážitkem z dovolené. Jeli jsme do Liberce a tam jsme navštívili IQLandii. Ten, kdo tam byl, ví, že je celá budova rozdělená na patra a místnosti. V jedné takové místnosti jsem narazila na holku. Podle vzhledu a výšky bych jí tipla takových deset, jedenáct let. To, jak se dívala bych ještě překousla, ale když přišla ke svojí mamince a začala na mě ukazovat prstem, to už jsem se vážně skoro neznala. Kdybych neměla slušný vychování, tak bych k ní přišla a před tou maminkou bych jí řekla: "neukazuje se, to tě maminka neučila??". Na pohledy už jsem si zvykla, ale aby si na mě někdo ukazoval prstem, to už je na mě trochu moc. Ale radši se nebudu rozčilovat, protože bych byla akorát nevrlá na celý den.

Druhý zážitek byl naprosto jiný a pořád z něj mám trošku smíšené pocity. Jeden den jsme se s rodiči vydali na delší výlet do skal. Taková větší procházka. Když jsme došli k jednomu hradu, na chvilku jsme si sedli, abychom si trochu odfrkli. Vedle nás seděl nějaký pán, který se mě hned začal ptát, jestli mám skoliozu, že vidí, že mám ortézu. Přitakala jsem mu a on hned začal vyprávět příbeh jeho dcery. Prý by měla nosit ortézu od šestnácti a nyní je jí asi 18(?). Odmítá jí nosit úplně. Do školy, ven i doma. Prý už vážně neví, jak jí donutit, aby ortézu nosila. Po chvilce přišla a pán jí hned začal říkat, že to taky nosím a že jsem naprosto v pohodě. Nevím, ale myslím si, že s ní to ani nehnulo.

Z tohohle "setkání" mám tak trochu smíšený pocity. Z jedný strany si říkám, že je to její blbost a pokud si to ona sama nesrovná a neuvědomí, tak je veškerý nucení od rodičů a doktorů zbytečný. Jenom ona z toho bude mít v budoucnu sakra velký problémy. Na druhou stranu je mi jí trošku líto, ale to asi z podobnýho důvodu. Že si to nedokáže sama srovnat a tak se, podle mě, nechová ani moc dospěle. Taky ten pán říkal něco o tom, že jí říkal, že to nemusí třeba nosit na rande nebo do školy, stačí jenom doma. Ale to jsme s mamkou vzali jako jetšě blbější nápad, protože by ta holčina trpěla jak v ortéze, tak i bez ní, protože jak si na ní začne trochu navykat, tak už to není ono, jako bez ní. A s tím randěním bych to řekla asi nějak takhle: pokud by ten kluk nedokázal skousnout nebo akceptovat ortézu, tak nesojí za nic.

Já doufám, že jsem aspoň trochu srozumitelně shrnula zážitky z prázdniny, které se týkají skoliozy. Ani nevím, který vzít jako ten nejsilnější. Ale třeba mi můžete napsat vy, který se vám osobně zdá jako nejzajímavější.

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dynium Dynium | Web | 20. srpna 2015 v 9:19 | Reagovat

To setkání s tou holčinou bylo asi nejzajímavější. A naprosto s tebou souhlasím s tím: "pokud by ten kluk nedokázal skousnout nebo akceptovat ortézu, tak nestojí za nic." ... Podle mě není za co se stydět, každý máme problémy s něčím jiným, někdo má skoliózu a někdo má třeba zase obrovské vyrážky na obličeji a podobně...je to pěkný a zajímavý článek :)

2 P. P. | Web | 22. srpna 2015 v 14:07 | Reagovat

Jedna moje kamarádka musela nosit ortézu v osmé třídě. Jak ty jistě víš a dobře to znáš, nemohla si dovolit všechno oblečení. Měla jen pár košil a trik, pod které se jí krunýř vešel. Několik lidí se jí pořád na něco ptalo, mnozí ji možná litovali, že nemůže nosit to, co chce apod. No, a stalo se to, že začala hubnout. Normálně si vzala do hlavy, že když zhubne, bude jí krunýř velký, ona dostane menší a bude moci nosit jiné oblečení či co. Postupem času jedla míň a míň a "dotáhla" to až do nemocnice s anorexií. Takže opravdu nechápu tyhle nerozumné lidi a jsem ráda, že ti normální ještě nevymřeli :D

3 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 11. ledna 2016 v 18:35 | Reagovat

No ona otázka korzetu.... Mě nepomohl. Nosila jsem ho fakt poctivě, i když jsem s ním prvních půl roku bojovala, ale moje mamka je prostě generál a řekla, že ho budu prostě nosit. Nesnášela jsem ho a nesnáším do dneška. Cvičila jsem jako blázen, dělala sport a bojovala proti tomu, aby mi doktoři zakázali sportovat. Každopádně nebýt plavání, neměla bych takový záda jaký mam :3.  

Donutit mě ve 12 nosit korzet byl nadliský výkon a teď si vem 16 holčinu, která ho v životě nechtěla nosit, je parádnice a tak...

Kluk, co Tě nepřijme takovou, jaká seš, je kluk, co si tě nezaslouží ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama