Nejlepší kamarádi

8. června 2015 v 16:04 | Any |  Zaostřeno na mě
Hned na začátek bych ráda upřesnila smysl dnešního článku. Nechci tu psát o svých nejlepších kamarádkách a takových těch BFF. Nevěřím na BFF, nic není napořád a i když jsem to sama v takových jedenácti letech říkala, že takovou BFF mám, v poslední době o tom začínám pochybovat.

Pojďmě ale od začátku. Kdybych měla mít latinský název, jmenovala bych se Agnes domacis. Nemyslím si, že jsem naprostý lenoch, ale nepříliš často chodím ven. Nepříliš často chodím ven se svými kamarády. Doma se většinou učím, jsem chvíli na tom počítači nebo u televize. Snažím se každý den cvičit (i když na to občas vážně náladu nemám) a to je náplň mého odpoledne a večera.

Se spolužáky se vidím ve škole a na obědě a tam si taky většinou vše podstatné řekneme. A vlastně ani nemám potřebu s nimi chodit ven v mém volném čase. Proč?? Protože si s nimi nemám pořádně co říct. Mám jiné zájmy, zajímám se o jiné věci, sleduji jiné seriály a filmy, poslouchám jinou hudbu. A o tomhle všem bych si s nimi nemohla povídat. Tak o čem teda?? O škole, o které už nechceme odpoledne ani slyšet?? Od mala mi táta říkal, že jsem jiná, že se zajímám o jiné věci. Je to doufám zásluha mých rodičů a mé sestry, po které jsem se nejspíš snažila jako malá opičit. Ale hlavně je to nejspíš zásluha mého myšlení a mé osobnosti, které se nedokážu zbavit a které bych se ani zbavit nechtěla.

Na prvním stupni a asi ještě v šesté třídě jsem jednu tu BFF měla, ale když se nad tím tak zamýšlím, asi jsem si to jen nalhávala. V sedmé třídě jsme si řekly, že už BFF nebudeme (ano, takhle blbě to zní), protože už měla místo mě někoho jiného a i mě to už moc nebavilo. Být i pořád někde na druhé, třetí koleji.

Vlastně nikdy jsem nebyla úplně oblíbená a tímto "zásadním" krokem jsem se stala oficiální samotářkou. Už byla potřeba začít se trochu učit, a tak jsem nějakým způsobem zaplula do takové té šprtky, ale to sem vlastně nepatří. Začala jsem chodit sama na obědy, protože už mě nebavilo být jen za ovečku, která jde za bavící se skupinkou uchechtaných holek.

Letos je to zase trochu jiné a myslím, že je to docela fajn. NEMÁM nejlepší kamarádku a další rok asi mít ani nebudu, ale mně to žíly netrhá. Je to div, že se se mnou někdo ve třídě baví i jindy, než když potřebuje opsat úkol nebo poradit, z čeho se píše (tyhlety kamarády na baterky "miluju" ze všeho nejvíc). Bavím se s klukama, s holkama, občas s někým i chodím na oběd, většinou s někým i u toho oběda sedím.

Jen se děsím toho, co se mnou bude na střední škole. Budu vyděděncem, kvůli svému chování, svým zásadám a svým sarkastickým vtípkům?? Nebo už konečně najdu někoho, kdo mě bude brát, s kým se budu smát a s kým najdu společnou řeč?? Tohle asi zatím nemá cenu řešit, přece jen je to až za rok, ale kdo mě zná, tak ví, že já jsem taková. Plánuju a potom je to stejně naprosto jiný.

Přátelství má cenu, pokud je upřímný. A nemluvím jen o těch nejlepších kamarádech. Když se na někoho smějete a pak ho za zády "nenápadně" pomlouváte, není to nejlepší cesta. Bohužel i já jsem někdy taková, že to řeknu někomu jinému, než zrovna tomu dotyčnému, ale mnohdy to nemá ani cenu, protože to stejně přetočí tak, aby z toho vyvázl jako ten andílek.

Pořád slyším, jak se bez přátel nedá žít, jak je potřeba, aby vás někdo podržel. Mě taky nikdo nedrží a žiju. Nejsem na dně. Nebo o tom aspoň nevím...

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P. P. | Web | 16. června 2015 v 21:01 | Reagovat

Takové to období "BFF" jsem také měla. Pak to pominulo. Tehdy jsem si možná ani neuvědomovala, že jedno slovo z té zkratky je vlastně Forever... No, nepřemýšlela jsem o tom, že budeme kamarádkami navždy. :D Myslím ale, že takové období má na základce každý.

2 Karina Karina | 17. července 2015 v 12:58 | Reagovat

Moc pěkný článek, a také pravdivý. Teď na základce to mám také nějak podobné jako ty. S nikým si nedokážu najít společnou řeč, protože se neumím smát jejím "vtípkům" a tak jsem si někdy připadala tak trochu "odstrčená" pak jsem ale pochopila, že je lepší být sama než se stádou falešných lidí. Sice se snažím s nimi nějak vyjít ale za opravdové kamarády je nikdy nebudu považovat. Mám jen jednu opravdovou kamarádku s kterou se známe už od malička a která při mě vždy stála, trávili jsme spolu každý den našého dětsví, ale já se bohužel odstěhovala daleko a tak se vídáme jen v létě a i přes tu dálku a přesto, že se vídáme tak málo se považujeme stále za opravdu dobré kamarádky a doufam, že to tak zůstane :) .Any přenji ti hodně štěstí na střední doufam, že tam najdeš někoho ským si budeš opravdu rozumět.♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama