Slavnosti svobody - Plzeň 2015

6. května 2015 v 18:10 | Any |  Zaostřeno na mě
Možná jste zaregistrovali, že se v televizi nebo na internetu občas mluvilo o plzeňských slavnostech svobody. Docela mě ale zklamalo, že se o nich mluvilo jen tak málo, i když bylo výročí 70 let od osvobození.

Celý víkend jsem si parádně užila! Počasí bylo fajn a i když mě večer už sakra bolely nohy, stejně to bylo žůžo. Mamka se ségrou si vymyslely, že se oblíknou do dobového oblečení, takže se tak nějak vymódily a jeli jsme do Plzně. Po obědě u babi jsme se vydali do víru města. Tak nějak jsme si prošli místa, kde něco bylo (táta se o vojenskou historickou techniku zajímá, takže jsme někde byli i dýl) a potom jsme všichni žašli do Crosscafe.

Sestra se chtěla podívat ještě do levných knih v Plaze, takže jsme šli i tam. Nemyslela jsem si, že když je venku tak hezky a navíc se tam děje taková událost, tak že bude tolik lidí v nákupáku. Vážně, tolik lidí jsem tam nezažila. Nicméně jsem se koukla do levných knih, koupila si nečekaně knížku (teď bez ironie) a vydali jsme se zpátky na náměstí.

Když jsme přišli na náměstí, šli jsme jakoby stranou blíž k radnici (kdo zná, pochopí) a koho jsme tam nepotkali!! Sestra, která tak trochu doufala, že se tam objeví, mi najednou říká, jestli tam náhodou nesedí. Otočím se a asi že jo. "Tak jestli půjdeš, tak půjdu s tebou" říkám. Tak jsme šli. Byl to opravdu Honza Komínek! Ségra je docela fanynka a mně taky není plně neznámý. Abych to vzala stručně, podepsal se nám, vyfotili jsme se a zase jsme šly.


Táta se tam potkal s nějakým starým známým a ten nám poradil, abychom se postavili rovnou k zábradlí před podiem, dokud tam je místo a vyčkali až do té 19. hodiny, kdy měli přijet veteráni. Na to jsme se docela těšila. Vidět lidi, díky kterým žijeme teď tam, kde žijeme. Když přijížděli, vůbec byste jim neřekli, že je všem přes 90 let! Tady je vidět, že životní styl dělá hodně. Taky jsem zapomněla zmínit jednu důležitou informaci a to takovou, že celý tento příjezd komentoval pan Ondřej Havelka, který měl po příjezdu všech, vystoupení se svými Melody Makers. Při představování jednotlivých veteránů třeba připomínal, čím se po válce zabývali, že jeden například pěstoval buráky a bavlnu (to je takové, co mi nejvíc uvízlo v hlavě).


Bohužel jednoho pána se sestře nepodařilo zachytit v nějaké pozici, kde by byl vidět, takže jeden chybí. Každopádně večer jsme si poslechli Melody Makers, viděli se s dalším tátovým kamarádem a s režizérem Marhloulem, se kterým mám také fotku a podpis od něj. Táta se s ním tak trochu zná (proč se nepochlubit), takže jsme si na něj počíhali a pozdravili se s ním.


Jelikož musela druhý den sestra odjíždět do školy, neviděli jsme celý Convoy of Liberty, ale jenom kousek, což zas takový problém nebyl (táta už to stejně všechno zná a já jsem chtěla vidět hlavně veterány).

Celý víkend byl si myslím úspěšný a hlavně jsem ráda, že jsem tam byla. Za dalších 10 let už to určitě nebude takové!

Omlouvám se za trošku delší článek, ale zážitků bylo opravdu mnoho a po částech se mi to zase psát nechtělo.

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama