Bůh ti dal obličej. Smát se musíš sám.

18. dubna 2015 v 12:21 | Any |  Témata týdne
Ráda bych vám dnes přiblížila typy či druhy smíchu, které mne životem provází.

Jako první je asi to nej z mých smíchů a to je pravý a nefalšovaný výbuch. Situace spojené s tímto typem se asi nedají přesně popsat, protože jsou jednoduše nepopsatelné. Je to chvíle, kdy se něčemu moc směju, ale prakticky už člověk někdy neví, čemu pořádně...

Jeden z častější je u mě smích minutkový. To je takový, který se dostaví, při značném pobavení, ale není to přímo něco, co stojí za výbuch. S takovými se občas setkávám i ve škole, ale těch situací je opravdu málo.

To už tam častěji zažívám, mnou pojmenovaný, smích sekundový. Většinou má každý ve třídě někoho, kdo prostě dělá třídního šaška. A ten je samozřejmě zodpovědný za to, aby se všichni smáli, a je jedno, jak dlouho. Takto sekundově se někdy zasměje i učitelka, a to je už opravdové vítězství.

Ďábelský smích - pořádně hluboký a děsivý. Zřídka používaný, ale tím by se stejně plýtvat nemělo. Neříkejte mi, že jste se aspoň jednou nezasmáli z důvodu, že se vám povedl nějaký ďábelský plán. Nemusí to být zrovna pomsta (i když ty jsou nejlepší), ale třeba i nějaká bouda na druhé. Nedávno jsem se dívala na seriál Přátelé, ve kterém byl opravdu mistrovský ďábelský smích.

Další, o kterém bych vám chtěla napsat, ani nevím jak pojmenovat. Občas ho používám, když je mi špatně na duši, ale někdo mě dokáže povzbudit. Když někdo řekne "nebuď smutná", tak to se potom usměju. Říkejme mu smích z vděčnosti, protože přivodit smutnému úsměv na tváři, ba i maličký, za to bychom měli být vděční. Že někomu nejsou jedno naše starosti, nebo si je aspoň dokáže vyslechnout, za to stojí se usmát.

Vím o sobě, že jsem zlá, a tak nesmím zapomenout na smích škodolibosti. Přímo si libuji v cizí škodě, ovšem ne v tom, že někomu shoří dům, spíš když někdo například zakopne. Ve škole je takových příležitostí spousta. Ale nesmí se to přehánět, jelikož je velká šance, že se vám to při příští příležitosti vrátí.

Avšak i v těchto situacích se můžete zasmát, navíc je prý sympatické, když se někdo zasměje sám sobě. A může to být klidně i smích ironický. Naštětí se mi moc trapných situací nestává, takže ho využívám spíš jako způsob, jak dát někomu najevo, že opravdu není vtipný. Takové to suché HA HA HA, je někdy dosti účinné.

Doufám, že jsem na žádný nezapomněla, protože to by mě velice mrzelo. Můžete mi taky napsat, jak a kdy se smějete vy a jestli se aspoň jeden můj typ smíchu shoduje s tím vaším.

Snad jste dočetli až do konce a jestli ano, tak vám patří můj velký obdiv.

Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama