Na úvod bych chtěla uvést na pravou míru to, že jste si možná někteří všimli, že toto téma už jste někde viděli. Ano, je to tak. Rozhodla jsem se občas zajít pro inspiraci na stránku témat týdne a využít některé nevyužité, které nemělo to štěstí, aby se stalo tím oslavovaným týdenním tématem. Chtěla bych tak nějak dát šanci i těm ostatním. A hlavně, proč nevyužít dobrý nápad na článek i když nebude nikde propagovaný? Na témata týdne bych chtěla psát dál, ale bohužel současní vítězové mi nedávají tolik inspirace k napsání něčeho, co by se vám líbilo, co by se líbilo mně.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když se červenám...
Tuto skutečnost si bohužel neuvědomuji, jelikož nenosím po kapsách zrcátka ani lesklé lžíce.
Červenání je podle mě dost nepříjemná věc pro všechny, kteří se nijak nesnaží dávat své sympatie i cokoli jiného najevo. A nemusí to být nutně jenom vůči té určité druhé osobě. Může to být vůči všem, se kterými se o této osobě bavíme. Stydlíni, jako jsem já, to mají v tomto ohledu dost těžké.
I když se mi stalo zatím jen jednou, že mě někdo upozornil na mé červenání. A i když to byla hodně dobrá kamarádka, se kterou se bavíme téměř o všem, bylo mi celkem trapně a možná jsem se červenala ještě víc, než doposud. Ale znáte to, jako neovlivníte silný tlukot srdce, neovlivníte červenání.
I když je dost možné, že v té konkrétní situaci to mohlo být od zimy, která sužovala můj obličej.
A o co vlastně šlo?? To vám vrtá hlavou, co?? Tak já vám to teda řeknu, protože to mám stejně v plánu, ale vezmeme to velmi stručně.
Ve dvou se mi povídá mnohem lépe, než ve třech nebo v menším davu. Možná mi to někdo potvrdí, možná ne. Každopádně když jsme na chvilku zůstaly s kamarádkou samy, začaly jsme si povídat o určité osobě. O čem konkrétně můžeme přeskočit. Když jsem cosi dopověděla, kamarádka se na mě šibalsky usměje a poví, "a proč se červenáš??". Nejdřív, a to asi nechce nikdo, jsem jí nevěřila, ale v hloubi duše jsem se asi červenala ještě víc. A bylo mi trapně. A to všechno okolo, když se dozvíte, že se vážně červenáte.
No a to je všechno.
Své první veřejné červenání asi nezapomenu, ale to je jedno, aspoň budu mít na co vzpomínat ve stáří.
A co vy, červenáte se často?? A při jakých příležitostech??
Any
Já jsem se ještě nikdy nečervenala tak, že by mi to někdo řekl, ale věřím, že se také červenám. Já když se stydím nebo tak něco tak se spíš otočím aby m nikdo neviděl. Jak si psala, že si tichej tip tak to se od sebe trošku víc odlišujeme, protože já tichá vůbec nejsem
. Byla jsem, ale teď už ne :-§)