Čtrnáctkou dětství nekončí!!

17. prosince 2014 v 14:35 | Any |  Zaostřeno na mě
Tak už je to tady! Je 17. prosince 14:35 a na svět se dere nový život. Sice je to už čtrnáct let, ale kdo by to počítal??
Je 17. prosince 14:35 a já už můžu oficiálně slavit své 14. narozeniny! Neuvěřitelně to letí! Do dneška si pamatuju svůj první den ve školce a ve škole a najednou jsem v půlce osmičky. Ten čas je tak neúprosný. Člověk by řekl, že období naivního dětství, kdy jsem na ledasco věřila a těšila se na kde co je ten tam, ale opak je pravdou. Jenom teď ty věci beru trošku s nadhledem.

Čtrnáctkou dětství nekončí, alespoň úředně trvá až do osmnácti, ale dítětem můžeme být přeci kdy chceme! Můžeme si ho kdykoli ukončit, ale i s ním kdykoli začít. Ne nadarmo se o lidech s hravou povahou říká, že jsou navždy dětmi. A proč ne?? Je to snad nějaká ostuda?? Je snad ostuda být dítětem a měly by se proto všechny děti stydět?? Nemají důvod! Dětství je to nejkrásnější období života, kdy si můžeme všechno dovolit a skoro vždycky nám to projde. Našim fantaziálním nápadům se dospělí smějí, ale v koutku duše nám je závidějí.

Záměrně píšu NÁM, protože se cítím také ještě jako dítě. Možná se tak nechovám, ale tak ráda bych jím byla napořád. Stále mám fantziální nápady a stále bych si je chtěla splnit. Možná jsou už trošku rozumnější, ale stále mohou být stejně tak daleko, jako duhový zámek v oblacích. Zase bych někdy chtěla vytáhnout figurky z Kinder vajíčka a vymýšlet nesmyslné příběhy. Tak mi to chybí. Jasně co mi brání, ale to asi neznáte dnešní mládež a celkové okolí. Stačí se zmínit o nějaké naprosto nemyslitelné trapnosti a hned jste na druhé straně mostu, někde zapadlá v houští. Tak na ně nemysli a ři´d se sama sebou, ale vždyť sami víte, že to nejde.

Dětství nám také hodně dává. Někde jsem slyšela, že to co se naučíte v dětství, je to nejdůležitější, co k životu potřebujete. Ostatní školy jsou vám už prakticky zbytečné. Copak vás ve škole naučí zavázat si tkaničky?? Mě to například naučila babička, za což jí moc děkuji. Rodiče mě naučili slušně prosit a děkovat, bez čeho bych dneska nedostala ani rohlík. Sestra mě naučila myslet na druhé, protože jsem na ní vždycky myslela, když mi taťka koupil nějakou dobrotu. Pískoviště mi dalo to, že když se mi nedaří, bývá tu někdo, kdo mi pomůže nebo poradí.

Dětství si nesmíte nechat od nikoho vzít a nesnažte se ho brát druhým! Vzpomínky vám zůstanou a zkušenosti také. Myslete na lidi, které jste v té době potkali. Vzpomínejte na zážitky, které jste v dětství zažili. Možná budou nové, ale už je nikdy neuvidíte z té dětské perspektivy.

Any

(vím že to nebývá zvykem, ale ráda bych tento článek věnovala své babičce, která nás před týdnem opustila. Naučila mě, že na dětství je nutné vzpomínat. Často nám o svém dětství vyprávěla a tak bych to chtěla dělat i jednou já)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonax Leonax | Web | 19. prosince 2014 v 18:05 | Reagovat

Souhlasím s tebou! ;)
Kdo ztratí "být dítětem" byť jen v jádru, není člověkem...
Jinak gratuluji, že si zase o rok starší a to, že si v sobě zachováváš tu mladost :)
Mně pomalu táhne na 18, ale pořád se cítím, jako by mi bylo míň ;)
Těším se na další články a víš proč? :)
Protože se určitě zase sem vrátím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama