Daleko přes kanál La Manche II.

11. října 2014 v 13:25 | Any |  Daleko přes kanál La Manche
Takže jsme v Calais. Tam jsme dorazili asi kolem sedmé hodiny ráno. Chvíli jsme čekali a poté jsme se už mohli přesunout na trajekt. Pan průvodce (jmenoval se Michal, tak abych nemusela psát dokola průvodce, tak jednoduše Michal) nás ještě upozornil, abychom si zapamatovali modré schodiště, po kterém se dostaneme zpátky k našemu autobusu. Raní cesta byla úžasná. Slunce ještě nebylo moc vysoko a tak jsem ten krásný sluneční svit musela zdokumentovat.K britským ostrovůj jsme jeli asi něco málo přes hodinku. Dost to tam foukalo, ale pohled na bílé skály na pobřeží jsem si nemohla nechat ujít.



Při zakotvení v přístavním městě Dover jsme se vydali dna poměrně krátkou cetu směr Brighton. Krásné pobřežní město, s ještě krásnějším palácem Royal Pavilon, trefně přezdívaným "bílý slon Anglie". Ovšem tam naše návstěva Brightonu končila. Nějprve jsme dostali asi dvě hodiny rozchod na Brighton Pier. Dlouhé molo, na kterém se nachází zábavní park a spousta stánků s občerstením. Já jsem se však vydala na samý konec mola. Sice jsem viděla jen vodu, ale stejně napíšu, že výhled do široka daleka byl úžasný. Se sestrou, o které jsem se zatím asi nezmiňovala, ale byla tam se mnou, jsem uspořádala "plážový lunch", nasbírala jsem si pár oblázků, které mě zaujaly a prošly jsme se po pláži. Následovala návštěva akvária, kde byli také obrovské želvy a žraloci (ti už tak velcí nebyli). Potom jsme se přesunuli k již zmíněnému Royal Pavilon, kde jsme dostali přístroje s výkladem. Tento palác je úchvatný. Nejprve, když jsme jeli kolem někdo říkal, že je to mešita, ale nebyla! Zvenku styl indický, vnitřek laděn do stylu čínského. Opravdu nádhera. Pokud budete mít cestu do brightnu, na Royal Pavilon rozhodně nezapomeňte! Po tomto zážitku jsme nasedli do autobusu a vydali se vstříc Londýnu. Na Meeting Point jsme dorazli asi v půl sedmé. Rodiny byly smluveny na sedmou, tak jsme museli čekat. Když přijelo první auto, všichni se nalepili na okna a vyhlíželi a dohadovali se o tom, k jaké rodině by chtěli jít. Stejně bylo všechno jinak. My jsme naštěstí neodjížděli jako poslední, což jsem si oddychla. Michal řekl naše jména, a všem se rozbušilo srdce. Kdo to bude?? Nakonec jsme dostali rodinu (nebo rodina dostala nás??), která byla moc fajn. Byli to černoši, ale dům měli parádní. Paní učitelka nás upozorňovala, že domky jsou celkem malé a pokojíčky ještě víc. Ale tak byli jsme moc rádi, že máme kde spát a že dostaneme najíst. Ulehli jsme celkem brzo, byly jsme dost unaveny a navíc jsme se už nemohli dočkat dalšího dne.





Any
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P. P. | Web | 19. června 2015 v 7:23 | Reagovat

Nás také učitelka upozorňovala, že pokojíčky budou malé, ale my jsme dostali takovou komntatu se železnou postelí jako na zámku a s krbem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama